Ivan Jergl: Sjezd absolventů po 50 letech

Pozvánka a tradičně zase sál dole v podzemí. Tak rád bych se po půl století viděl s posledními mohykány! Píšu mail spolužákovi  Láďovi, jestli by udělal fotky ze sjezdu a vyřídil moje pozdravy. Má nápad, vezme s sebou tablet.

Přijde den a hodina. Sedím u počítače. Skype. Vyzvánění. Nic. Stále vyčkávám. Chci mu zavolat mobilem, ale pak se zapřu. Asi se mu to nehodí. Vlastně není povinen si kazit večer, debaty, vyprávění.
Konečně  zažbluňká signál. Na monitoru se rozkomíhají stíny, až se nakonec ustálí. Láďova tvář. „Omlouvám se. Musel jsem dobíjet baterii..“
Objeví se tvář nějaké dámy. „Ivane, vzpomínáš si ještě? Já jsem Jarka.“ Ano, do té byl Láďa beznadějně zamilovaný.
Další tvář. Blahobytný naducaný pán s pleší, dosti ruměný. „Tě zdravím, kámo.“ Teprve ta ledabylá věta mi vybarví mladíka s načesaným emanem a vlnou nad čelem. Bohdan Doubek, pořád ten stejný frája, jako když o přestávce před hodinou účetnictví loudil  domácí úlohu. A už se před něho naklání Bóža, spolužačka, se kterou hned ve třídě začal chodit a která, jak teď říká, to s ním vydržela až dodnes. Jo mají dvě děcka, kluk i holka žijí v Americe.  Bohdan i přes postiženou pravačku vystartoval po sametu do Německa, měl malou firmičku na reklamní tisky, ne, začátek nebyl lehký a firmu udržet byl taky kumšt. Nakonec ji prodal a šli na důchod  do Česka. Jestli můžou přijít na návštěvu?
Střídají se před webkamerou jeden za druhým a chrlí svoje osudy s rychlostí moderátorů  televizních zpráv.

„A co ty ?“ „Já ? Berle jsem odhodil,“… „No vidíš.“  „A přesedl jsem  na električák..“ „Aha, no jo, no jo, taky už nejsem nejmladší, chodím sice, víš, ale pajšlík,“ a křiví tvář, zamává tubou  sacharinu….Reportáž bez aranžmá, život z první vody.
“A víš, že to zároveň nahrávám ?“ chechtá se Láďa, pak ztlumí hlas, „Oni o tom nevědí, bude to dokument, do-ku-ment.“ „Fajn, díky předem za DVD.“ „No jasně. A ty, jak ?“ Odpovídám, že čtyřicet let v účtárně, dcera dospělá, žena hodná, moc hodná.  
A  další defilují  jeden za druhým na obrazovce jako nesvatí na orloji života. „Loni tady byl ještě Štěpán…letos v lednu umřel na infarkt, hodně kouřil,“ dodává Hedvika. „A prej jsi napsal nějakou knížku?“  „Napsal“. „A co dál, bude ještě něco?“ Můj provinilý úsměv. „Snažím se, ale nějak nemám sicflajš.“ „Ty? Ekonomku jsi baštil!“ „No, to už je let.“ „Tak ať se něčím na příštím srazu  pochlubíš.“ „Vynasnažím se.“
Náhle se všichni rozestoupí  a kamera tabletu vykreslí portrét pěkné, staré paní. „Vzácná návštěva,“ hlásí Láďa jako herold: „paní třídní učitelka Polešovská!“  Zatrne to ve mně: ona ještě žije! Objeví se stále hladká, vlídná tvář vroubená pečlivě upravenými šedivými vlasy. „Dobrý den,“ pozdravím a mám pocit, že zase sedím v lavici a začíná její hodina těsnopisu. „Podívej se,“ směje se třídní, „taky jsem si pořídila průvodce“ a pozvedne dvě francouzské berle. „To víš, za rok devadesátka, to už je na nohou poznat.“ Usmívám se, přitakám. Stále má tu autoritu a vlídný  hlas, kterým dokázala přimět ke kázni líp než ukřičený profesor hospodářských počtů. Vystřídá ji  skrumáž tváří spolužáků.
„Tak, pa, pa, čau, zdarec, ti kynu, borče!“ Jsem dojatý. „Díky vám všem a hlavnímu kameramanovi Láďovi.“ „ Ale , běž. To dývýdýčko  ti dodám osobně.“ „Budu se těšit, Láďo. Mějte se všichni, moc, moc, moc !“ „ Ty taky!“ Ještě chvíli halas sálu, hovory, překřikování a pak první tóny orchestru, záběr na muzikanty a míhající se číšníky. Na monitoru tma, ale v paměti gejzír jiskřících vzpomínek. Jak se změnili! Jak jsem se změnil. Odráželo se to v jejich obličejích jako v zrcadlech. I v mém.  
Jako bych tam byl. Skoro. 

Ivan Jergl se zúčastnil literární soutěže Internet a můj handicap vícekrát. V roce 2006 dokonce zvítězil. Vloni s tímto příspěvkem obsadil druhé místo.

Nyní BMI sdružení vyhlásilo již 11. ročník soutěže určené pro autory se zdravotním postižením. Soutěžní práce může mít rozsah maximálně 600 slov.  Autoři by v ní měli vyjádřit na základě vlastní zkušenosti, jak jim internet nebo telefon pomáhá vypořádat se s daným handicapem. Uzávěrka soutěže je 22. února 2015.  Na vítěze čekají 7000, 5000 a 3000 Kč od Ery a další hodnotné ceny. Výsledky budou vyhlášeny na konferenci INSPO 28. března 2015 v Kongresovém centru Praha. Propozice soutěže jsou na stránkách konference. Inspirovat se mohou soutěžící nejlepšími příspěvky z minulých ročníků.