Život desetiletého aspíka
Mým hlavním problém je navazování kontaktu s ostatními lidmi. Neumím a vlastně ani nechci s nimi komunikovat. Mám z toho nepříjemný pocit, strach.
Ve škole se dětem vyhýbám. Ve volném čase se stýkám pouze s nejbližší rodinou a většinu času trávím čtením a psaním. Chci být totiž spisovatel.
Jediným způsobem mé komunikace s dětmi je internet. Tam mi to problémy nedělá. Rád si s ostatními píšu a dokonce se zapojuji do různých vtípků, které v osobním kontaktu nechápu. Ale při psaní mám čas si rozmyslet, jestli to děti myslí vážně nebo je to legrace.
Všem bylo divné, že přes internet si s nimi mi píšu a potom je ve škole ani nepozdravím a otočím hlavu, abych se na ně nemusel dívat. Problém s očním kontaktem je u aspíků normální. Ale teď už si na to všichni zvykli. Prostě jsem pro ně takový mimoň.
Internet mi pomáhá i v mnoha dalších věcech. Mám neustálou potřebu sbírat spoustu informací. A kde jinde je najít, než na internetu? Čtu informace o zvířatech, zprávy ze světa, o spisovatelích, filmech a také o Simpsonových, o kterých vím snad úplně všechno.
Trpím také fobií z nemocí a smrti, takže mě maminka často pomocí internetu uklidňuje, že opravdu nemám vážnou nemoc a jsem v pořádku. A to mi moc pomáhá.
Když nám lékaři řekli, že mám Aspergerův syndrom, brečel jsem a měl strašný strach. Ale na internetu jsem našel mnoho informací a zjistil jsem, že zas taková hrůza to není. Vždyť stejnou nemocí trpěl Beethoven, Edison, Einstein, Mozart, Gates a mnoho dalších úspěšných lidí. Tak proč bych s tím nemohl žít já a nesplnil si svůj sen být slavný spisovatel? Navíc mi doma všichni říkají, že když budu bojovat a budu se snažit, opravdu to tak bude.
Neumím si život bez internetu představit. Pro mě by to opravdu znamenalo totální izolaci. Přestal bych úplně komunikovat s lidmi, moje fobie by se zhoršily, nemohl bych hledat informace, které jsou pro mě tak důležité…myslím, že by se příznaky mojí nemoci celkově zhoršily. Takže, díky internete!
Tento příspěvek poslal desetiletý Martin do literární soutěže Internet a můj handicap. Bohužel až po termínu uzávěrky, která v letošním 12. ročníku byla 8. února. Do soutěže nemohl být zařazen, protože hodnocení již probíhá, zato nic nebrání zveřejnit jej v našem blogu.
Na další z letošní soutěže budeme muset počkat až do 12. března, kdy budou na konferenci INSPO v Kongresovém centru vyhlášeny výsledky. Již nyní si však zájemci mohou počíst v oceněných pracích z uplynulých ročníků na stránkách http://inspo.cz/internet-muj-handicap.
Text je uveřejněn se souhlasem redakce.
Konference INSPO
Úsměv prosím!
Jsou tři hodiny ráno sobota 12. března 2016 a je nejvyšší čas vstát a připravit se na cestu. Cílem je Kongresové centrum až v Praze. Spěchám.
Konference INSPO
Internet a můj handicap: Poprvé zvítězil neslyšící autor
Dvanáctým vítězem literární soutěže Internet a můj handicap byl na konferenci INSPO v Kongresovém centru Praha 12. března vyhlášen Alexandr Zvonek. Poprvé tak soutěžvyhrál neslyšící autor.
Konference INSPO
Poslední týden pro autory s handicapem
Osud jim nadělil zdravotní postižení nejrůznějšího druhu. Někdo nevidí, jiný neslyší, další je upoután na vozík, jinému komplikuje život duševní onemocnění či třeba následky mozkové mrtvice, jedno mají ale společné.
Konference INSPO
Ivona Březinová: Jako spisovatelku mě láká jinakost
Spisovatelka Ivona Březinová byla v posledních třech ročnících literární soutěže Internet a můj handicap členkou poroty.
Konference INSPO
Jiří Mára: Internet a můj handicap
Aby mohl můj příběh skončit šťastně, musí bohužel začít smutně. Nemám na mysli svalovou dystrofii, vždyť s touto nemocí žiju už 23 let a tak nějak jsem si zvyknul.
Konference INSPO
Beknutí muntžaka listového
Stoupám se stále těžknoucím batohem zavátým srázem Himálaje. Jsem nyní nad výší Mont Blancu, kamarádi dávno zmizeli v bílé tmě na cestě do tábora. Nemůžu dýchat, jsem unavená a tolik se mi chce spát... něžné vločky se mi těžce snášejí přes oči. Neochotně se probouzím.
Konference INSPO
Miroslav Šubrt: Já, parkinsonik
Jako parkinsonik mám omezené pohybové schopnosti způsobené mimo jiné hlavně nedostatkem dopaminu. Což je hormon, který je mi v rámci léčby uměle dodáván do těla v lécích a náplastech. Tento hormon však také vzniká při činnosti a potom působí a násobí pocit uspokojení při vyřešení úkolů - což pouhé polykání léků nesvede.
Konference INSPO
Ivana Pelešková: Pustý ostrov
Sleduji večerní televizní program. Dobře, na televizní programy kouká kdekdo a nemusí o tom ještě psát.
Konference INSPO
Jan Gregorek: Láska, která propůjčuje zrak
I jeho oči se probouzely pomalu. On si ale myslel, že je to svět, který ještě spí, že je to jeho ložnice, jeho byt. Na chvíli ještě zavřel oči a zase otevřel v naději, že se mu zaostří vidění. Ale nic. Sedl si na postel. Paleta jeho světa byla prázdná. A venku, venku zatím mladé slunce hladilo střechy domů. Paprsky šplhaly po střeše kostela a pozlatily kříž. Byla neděle a ženy s šátky se vracely ke svým mužům na hřbitovy, v novinách zabalené květiny s trny, které kdysi ranily jejich muže. Drásají zlomená srdce.
Konference INSPO
Jindřich Kandl: Internet a můj handicap
Popíši Vám svůj příběh nemocného člověka, jehož život zásadně ovlivnily informační technologie. Mé onemocnění paranoidní schizofrenií se počalo rozvíjet plíživě po dvacítce. Zpočátku za mnou do baru, kde jsem pracoval jako provozní, začali docházet mrtví štamgasti. Někteří mi tvořili příjemnou společnost při práci, zdálky jsem je vítal, jiní mi naháněli hrůzu. Přátelé jen kroutili hlavami.
Konference INSPO
Marta Bednářová: Jak mi internet našel ztracené sourozence
Navzdory tomu, že název mého příběhu zní taktrochu pohádkově, dokonce nestandardně, týká se stoprocentně jak internetu, taki mého handicapu „ERESKY“.
Konference INSPO
Poslední dva týdny pro uchazeče o Cenu Nadace Vodafone Rafael
Cena Nadace Vodafone Rafael spojená s částkou 300 000 korun bude poprvé udělena na konferenci INSPO v Kongresovém centru Praha 28. března 2015. Ucházet se o ni mohou ale už jen do 17. února neziskové organizace či sociální firmy, které využívají informační a komunikační technologie inovativním způsobem ke zlepšení kvality života lidí se zdravotním postižením.
Konference INSPO
Pavel Hejhal: Internet, můj velký pomocník
Dovolte mi seznámit vás s mým životním příběhem. Jmenuji se Pavel Hejhal a letos mi bude 23 let. Úspěšně jsem studoval Střední průmyslovou školu až do 15. 12. 2002, kdy jsem měl autonehodu. Při ní jsem si poranil krční páteř a bohužel částečně i míchu. Po tomto zranění jsem se stal kvadruplegikem, to znamená, že jsem ochrnutý na horní i dolní končetiny. Dále musím být napojen na plicní ventilátor. Od srpna 2005 jsem z nemocnice konečně doma.
Konference INSPO
Jan Harapát: Díky, internete, jezdím!
Od narození mám dětskou mozkovou obrnu a bez pomoci druhých se zejména venku neobejdu. Pro pohyb využívám tříkolku. Pomocí ní jsem schopen alespoň někam dojet a cítím se samostatný. Můj příběh o tom, jak mi pomohl internet, se odehrál před třemi lety, v době kdy mně bylo patnáct let a dokončoval jsem základní školu.
Konference INSPO
Linda Albrechtová: Hra osudu
Společným jmenovatelem tohoto příběhu je písmo - nejprve Braillovo a později to elektronické. Jsem takřka nevidomá, proto jsem se od mala učila Braillovo písmo – onen známý hmatný šestibod. Tehdy nebyly informační technologie zdaleka tak rozšířeny, a už vůbec ne zpřístupněny člověku se zrakovým handicapem. A tak zatím pošta probíhala pomocí klávesnice Pichtova psacího stroje, obálky a známky.
Konference INSPO
Lukáš Treml: Mobilizace pracovních sil
„Ahoj Lukáši, Jana je nemocná, a proto budeš mít ode dneška do konce měsíce služby s Luckou. Ona asi bude víc vařit a ty obsluhovat, nějak se domluvte... Já už musím běžet. Kdyby byl nějaký problém, tak jsem na mobilu.“ S těmito slovy mě v pondělí ráno přivítal a zároveň se se mnou rozloučil můj zaměstnavatel, který byl jako majitel menší kavárny neustále ve spěchu.
Konference INSPO
Monika Henčlová: Královna Plesu v Opeře
Pokud jste měli pocit, že věci mají své limity a něco se prostě dokázat nedá, ještě jste nepoznali mě.Pravda, sedím na kolečkovém křesle a nehýbu nohama ani rukama, vlastně se vůbec nehýbu, ale tvrdím, že nic není nemožné.
Konference INSPO
Ivan Jergl: Sjezd absolventů po 50 letech
Pozvánka a tradičně zase sál dole v podzemí. Tak rád bych se po půl století viděl s posledními mohykány! Píšu mail spolužákovi Láďovi, jestli by udělal fotky ze sjezdu a vyřídil moje pozdravy. Má nápad, vezme s sebou tablet.
Konference INSPO
Zdeněk Rybák: Jak mi internet získal respekt
Šlapu si to holešovickým nádražím, které za ty roky, co odsud jezdím pravidelně do Vídně, znám lépe než svoje vlastní boty, když mi najednou někdo zařve do ucha: "Kam deš, mladej?" No nazdar, leknu se, zas jeden, co si myslí, že na nevidomého se musí řvát, aby pochopil, co se po něm chce. A proč mi proboha tyká? Známe se snad? Vlídně ale odpovím, že mířím na vlak do Vídně, co jede ze dvojky.
Konference INSPO
Kristina Pochmanová: Jak vstávají vozíčkářky
Budík zvoní, kotě po mně skáče. Převalím se na bok, chystám se zvednout své dystrofické tělo. Zaberu, setina vteřiny a vím, že dnes to bude kaskadérský kousek, hezky z postele prdelí napřed. Elegantně sklouznu do šikmého kleku. Jedna ruka mi uvízne na posteli a zubama se zakousnu do matrace, abych se nedostala do pozice “úplně v prdeli”. Prstíčkem nahmatám mobil, podaří se mi otevřít kontakty – hurá!
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 336x